Hledej

Zeměpis

Geografie (z řeckého γεός geos pozemský, zemský + γράφειν grafein psáti), česky též zeměpis, je věda studující prostorové rozšíření jevů na Zemi (přesněji části Země, nazývané „krajinná sféra“), jejich vzájemnou interakci a vývoj v čase. Označení se poprvé objevuje v 3. stol. př. n. l. v díle Geografíka sepsaném Eratosthenem z Kyrény. Geografie se dělí na fyzickou geografii, sociální geografii, regionální geografii a kartografii.

 Geografické disciplíny

Soustava geografických věd

Předmětem geografie (= zeměpisu) je krajinná sféra, popisovaná na několika úrovních. Podle těchto úrovní se dělí geografie na čtyři základní části:

1.) Fyzická geografie se věnuje fyzickogeografické sféře krajinné sféry, tj. litosféře, hydrosféře, atmosféře, pedosféře a biosféře. Někteří geografové vyčleňují samostatně i kryosféru, která jinak může být považována i za součást hydrosféry. Každé součásti fyzickogeografické sféry se věnuje hned několik vědních disciplín: - litosféře geomorfologie, petrologie, vulkanologie, seismologie, stratifikace, orografie, krasologie, speleologie, krystalografie, mineralogie a další - hydrosféře hydrogeografie, hydrologie, oceánografie a další - atmosféře klimatologie a další - pedosféře pedogeografie a další - biosféře biogeografie a další

2.) Socioekonomická geografie (= společenskohospodářský zeměpis) se věnuje člověku, jeho společnosti a jeho hospodářské činnosti, tj. socioekonomické sféře krajinné sféry. Hlavní vědní disciplíny: geografie obyvatelstva, geografie sídel, geografie průmyslu, geografie, zemědělství, kulturní a religiózní geografie, geografie dopravy, geografie cestovního ruchu, a také historická geografie, dějiny zeměpisu, politická geografie rurální geografie a další

3.) Regionální geografie (= oblastní zeměpis)se věnuje geografii regionů podle určitého kritéria, např. světadílů, jejich částí, států a zemí, administrativních jednotek atd.

4.) Kartografie studuje a zobrazuje prostorové rozmístění jednotlivých jevů krajinné sféry, tj. výrobou map. Věnuje je jí celá řada vědních disciplín, např. geodézie, topografická kartografie, tematická kartografie, matematická kartografie, kartometrie

        Starověk

Geografie vznikla v hlubokém dávnověku v souvislosti s životně důležitými potřebami lidí - s lovem, rybolovem, kočovným chovem dobytka, primitivním zemědělstvím. K rozvíjení hospodářství bylo třeba znát místní podmínky - způsob života divokých zvířat, migrační cesty ryb, sezónní vývoj a produktivitu pastvin, úrodnost půd.

Geografie začala poznáváním okolní krajiny. Již lovci mamutů po sobě zanechali mapy - petroglyfy (řecky „petros“ - kámen; „glyfe“ - rytí, řezba) nejčastěji na skalách nad řekami.

Neolitický člověk vykonával i poměrně daleké pochody. Pomalu migroval po zemském povrchu, usazoval se na nových územích. S osídlováním regionů se specifickými životními podmínkami se formovaly etnické skupiny i rasové typy.

Starověké státy zahrnovaly - na svou dobu - obrovské masy lidí. Vytvářely velká sídla s vysokou kulturou stavebnictví, písemnictví, vědy i umění. Sdružovaly zástupce různých rasových typů i etnických skupin. Státníci se museli seznamovat s územími a národy, nejen se svými, ale i v jiných regionech. Realizovaly se dlouhé cesty i vojenská tažení, doprovázená vzájemným objevováním národů. Docházelo k plodnému sbližování kultur, k přebírání shromážděných poznatků i představ, návyků i vynálezů.

Víme o dalekých výpravách Egypťanů, Mínojců (obyvatelé Kréty), Foiničanů, Kartaginců, dávných indických mořeplavců aj. Kladly si vesměs praktické cíle - rozšiřování poznatků i zdrojů surovin - mědi, cínu, dřeva, pryskyřice, lnu, kůže, vosku, slonoviny - a potravin - obilí, datlí. Velký význam měly svazky se zeměmi, které oplývaly zlatem, stříbrem, drahokamy.

Už v antice - ve Starém Řecku a později v Římě - vznikaly významné geografické práce. Dlouhou dobu byly součástí filozofie, historie či medicíny.

Iónská škola je nejstarší známou řeckou filozofickou školou - z 6. stol. př. n. l. Jejím představitelům - Tháletovi (první filozof, matematik a astronom), Anaximandrovi, Anaximenovi aj. patří množství objevů - v matematice, astronomii, geografii. V rámci nerozčleněné iónské vědy se vytvářely mj. i prvky fyzickogeografických koncepcí, zárodky obecné zeměvědy.

Rozvoj mořeplavby a obchodu stimuloval vznik prvních geografických popisů - říkalo se jim gés periodos (objezdy země). Členily se na periply (periplous - obeplutí) - popisy pobřeží, praktické návody k navigaci podél mořských břehů; a periegezy - popis pevniny.

[editovat] Významní geografové starověku

 

 Chronologický přehled

  • 25. st.př.n.l. - Vznik mapy údolí Eufratu na hliněné destičce
  • 20. st.př.n.l. - Babylónský mýtus o stvoření světa a potopě
  • 6. st.př.n.l. - Filozofové iónské školy se začínají zabývat geografickými problémy
  • 6. st.př.n.l. - Logograf Hekataios z Milétu sestavuje první popis celého Řekům známého světa
  • 5. st.př.n.l. - Hérodotovo dílo Histories apodexis představuje svět rozdělený na zemědíly: Evropu, Asii a Libyi.
  • 5. st.př.n.l. - Hippokrates ve spisu Peri aeron, hydraton, topon poukazuje na souvislosti způsobu života a zdravotního stavu obyvatelstva s přírodním prostředím
  • 4. st.př.n.l. - Aristotelova Meteorologika je shrnutím soudobých poznatků obecné fyzické geografie
  • 3. st.př.n.l. - Erastothenes buduje základy samostatné vědy; píše Geografika hypomnemata
  • 2. st.př.n.l. - Kratés staví v pergamském Múseiu první glóbus
  • 1. st.př.n.l. - Strabónova sedmnáctisvazková Geografika je popisem soudobé ekumeny. Je jediným antickým geografickým dílem, jehož úplný text máme k dispozici.

Kontinent

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Mapa světa, zobrazující barevně odlišené kontinenty
Mapa světa, zobrazující barevně odlišené kontinenty

Kontinent (z latinského contineō, -ēre, což znamená držím pohromadě) je velkou souvislou pevninskou masou. Česky též světadíl nebo díl světa.

Jelikož neexistuje žádný standard pro definici kontinentu, různé kultury a vědní obory mají odlišné seznamy toho, co považují za kontinent. Všeobecně uznané charakteristiky kontinentu jsou: musí jít o rozlohou velké území, musí sestávat z neponořené pevniny, a musí mít geologicky význačné hranice (v úvahu se můžou kromě moří či hor brát např. i litosférické desky). Zatímco podle některých existuje pouze 4 nebo 5 kontinentů, nejčastěji se počet kontinentů udává jako 6 nebo 7.

Dvěma nejčastějšími neshodami v udávání počtu kontinentů jsou otázky, mají-li se Evropa a Asie počítat odděleně nebo dohromady jako Eurasie, a mají-li Severní a Jižní Amerika být považovány za dva kontinenty nebo za jediný. Několik geografů také navrhlo seskupit Evropu, Asii a Afriku do jediného kontinentu, Eurafrasie (v geopolitice se jí rovněž říká světový ostrov). Pro laiky se situace stává ještě více matoucí tím, že v případě Ameriky se paralelně požívá výrazů Latinská Amerika a zejména Střední Amerika, které sice označují jisté části Ameriky, ne však nějaký kontinent.

Fullerova projekce zobrazuje povrch Země jako rozložený mnohostěn, veškerá pevnina se tak jeví téměř jako jeden celek
Fullerova projekce zobrazuje povrch Země jako rozložený mnohostěn, veškerá pevnina se tak jeví téměř jako jeden celek

Rozdělení světa na 7 kontinentů se obvykle vyučuje v západní a střední Evropě a v Severní Americe, zatímco rozdělení na 6 kontinentů (spojená Eurasie) se také vyučuje v Severní Americe a dál ve východní Evropě a Jižní Americe či v Asii. Šest je také počet kontinentů používaných ve vědeckém prostředí.

Kontinenty jsou občas dál pomyslně děleny na subkontinenty. Definice tohoto termínu je ještě nepřesnější, než definice kontinentu. V češtině se tímto termínem obvykle označuje Indie ("indický subkontinent").

Ostrovy jsou zpravidla „přiřazeny“ ke kontinentu, kterému jsou nejblíž. Austrálie a ostrovy v Tichém oceánu jsou někdy souhrně označovány jako Australasie nebo Oceánie.

 Systémy dělení kontinentů

Sedm kontinentů: Afrika, Antarktida, Asie, Austrálie, Evropa, Severní Amerika a Jižní Amerika.
Šest kontinentů: Afrika, Antarktida, Austrálie, Eurasie, Severní Amerika a Jižní Amerika.
Šest kontinentů: Afrika, Amerika, Antarktida, Asie, Austrálie a Evropa.
Pět kontinentů: Eurasie, Afrika, Amerika, Austrálie, Antarktida
Čtyři kontinenty: Eurafrasie, Amerika, Austrálie, Antarktida

Nejstarším kontinentem, který už neexistuje, byla Pangea a z ní vzniklé Laurasie a Gondwana.

 Externí odkazy

 Související články