Hledej

Zeměpis

Geografie

Geografie (z řeckého γεός geos pozemský, zemský + γράφειν grafein psáti), česky též zeměpis, je věda studující prostorové rozšíření jevů na Zemi (přesněji části Země, nazývané „krajinná sféra“), jejich vzájemnou interakci a vývoj v čase. Označení se poprvé objevuje v 3. stol. př. n. l. v díle Geografíka sepsaném Eratosthenem z Kyrény. Geografie se dělí na fyzickou geografii, sociální geografii, regionální geografii a kartografii.

 Geografické disciplíny

Soustava geografických věd

Předmětem geografie (= zeměpisu) je krajinná sféra, popisovaná na několika úrovních. Podle těchto úrovní se dělí geografie na čtyři základní části:

1.) Fyzická geografie se věnuje fyzickogeografické sféře krajinné sféry, tj. litosféře, hydrosféře, atmosféře, pedosféře a biosféře. Někteří geografové vyčleňují samostatně i kryosféru, která jinak může být považována i za součást hydrosféry. Každé součásti fyzickogeografické sféry se věnuje hned několik vědních disciplín: - litosféře geomorfologie, petrologie, vulkanologie, seismologie, stratifikace, orografie, krasologie, speleologie, krystalografie, mineralogie a další - hydrosféře hydrogeografie, hydrologie, oceánografie a další - atmosféře klimatologie a další - pedosféře pedogeografie a další - biosféře biogeografie a další

2.) Socioekonomická geografie (= společenskohospodářský zeměpis) se věnuje člověku, jeho společnosti a jeho hospodářské činnosti, tj. socioekonomické sféře krajinné sféry. Hlavní vědní disciplíny: geografie obyvatelstva, geografie sídel, geografie průmyslu, geografie, zemědělství, kulturní a religiózní geografie, geografie dopravy, geografie cestovního ruchu, a také historická geografie, dějiny zeměpisu, politická geografie rurální geografie a další

3.) Regionální geografie (= oblastní zeměpis)se věnuje geografii regionů podle určitého kritéria, např. světadílů, jejich částí, států a zemí, administrativních jednotek atd.

4.) Kartografie studuje a zobrazuje prostorové rozmístění jednotlivých jevů krajinné sféry, tj. výrobou map. Věnuje je jí celá řada vědních disciplín, např. geodézie, topografická kartografie, tematická kartografie, matematická kartografie, kartometrie

        Starověk

Geografie vznikla v hlubokém dávnověku v souvislosti s životně důležitými potřebami lidí - s lovem, rybolovem, kočovným chovem dobytka, primitivním zemědělstvím. K rozvíjení hospodářství bylo třeba znát místní podmínky - způsob života divokých zvířat, migrační cesty ryb, sezónní vývoj a produktivitu pastvin, úrodnost půd.

Geografie začala poznáváním okolní krajiny. Již lovci mamutů po sobě zanechali mapy - petroglyfy (řecky „petros“ - kámen; „glyfe“ - rytí, řezba) nejčastěji na skalách nad řekami.

Neolitický člověk vykonával i poměrně daleké pochody. Pomalu migroval po zemském povrchu, usazoval se na nových územích. S osídlováním regionů se specifickými životními podmínkami se formovaly etnické skupiny i rasové typy.

Starověké státy zahrnovaly - na svou dobu - obrovské masy lidí. Vytvářely velká sídla s vysokou kulturou stavebnictví, písemnictví, vědy i umění. Sdružovaly zástupce různých rasových typů i etnických skupin. Státníci se museli seznamovat s územími a národy, nejen se svými, ale i v jiných regionech. Realizovaly se dlouhé cesty i vojenská tažení, doprovázená vzájemným objevováním národů. Docházelo k plodnému sbližování kultur, k přebírání shromážděných poznatků i představ, návyků i vynálezů.

Víme o dalekých výpravách Egypťanů, Mínojců (obyvatelé Kréty), Foiničanů, Kartaginců, dávných indických mořeplavců aj. Kladly si vesměs praktické cíle - rozšiřování poznatků i zdrojů surovin - mědi, cínu, dřeva, pryskyřice, lnu, kůže, vosku, slonoviny - a potravin - obilí, datlí. Velký význam měly svazky se zeměmi, které oplývaly zlatem, stříbrem, drahokamy.

Už v antice - ve Starém Řecku a později v Římě - vznikaly významné geografické práce. Dlouhou dobu byly součástí filozofie, historie či medicíny.

Iónská škola je nejstarší známou řeckou filozofickou školou - z 6. stol. př. n. l. Jejím představitelům - Tháletovi (první filozof, matematik a astronom), Anaximandrovi, Anaximenovi aj. patří množství objevů - v matematice, astronomii, geografii. V rámci nerozčleněné iónské vědy se vytvářely mj. i prvky fyzickogeografických koncepcí, zárodky obecné zeměvědy.

Rozvoj mořeplavby a obchodu stimuloval vznik prvních geografických popisů - říkalo se jim gés periodos (objezdy země). Členily se na periply (periplous - obeplutí) - popisy pobřeží, praktické návody k navigaci podél mořských břehů; a periegezy - popis pevniny.

[editovat] Významní geografové starověku

 

 Chronologický přehled

  • 25. st.př.n.l. - Vznik mapy údolí Eufratu na hliněné destičce
  • 20. st.př.n.l. - Babylónský mýtus o stvoření světa a potopě
  • 6. st.př.n.l. - Filozofové iónské školy se začínají zabývat geografickými problémy
  • 6. st.př.n.l. - Logograf Hekataios z Milétu sestavuje první popis celého Řekům známého světa
  • 5. st.př.n.l. - Hérodotovo dílo Histories apodexis představuje svět rozdělený na zemědíly: Evropu, Asii a Libyi.
  • 5. st.př.n.l. - Hippokrates ve spisu Peri aeron, hydraton, topon poukazuje na souvislosti způsobu života a zdravotního stavu obyvatelstva s přírodním prostředím
  • 4. st.př.n.l. - Aristotelova Meteorologika je shrnutím soudobých poznatků obecné fyzické geografie
  • 3. st.př.n.l. - Erastothenes buduje základy samostatné vědy; píše Geografika hypomnemata
  • 2. st.př.n.l. - Kratés staví v pergamském Múseiu první glóbus
  • 1. st.př.n.l. - Strabónova sedmnáctisvazková Geografika je popisem soudobé ekumeny. Je jediným antickým geografickým dílem, jehož úplný text máme k dispozici.